header

Čtenářsko - knihovní spolek
ve Zdounkách


Čtenářsko - knihovní spolek ve Zdounkách vznikl v roce 1881. Jeho zakladateli byli kněz Valentin Ječmínek,rolník Bartoloměj Loučka, notář Jan Opravil a učitel František Brázdil. Zdounky v té době byly sídlem soudního okresu,notářství a berního úřadu a od roku 1887 měly pětitřídní školu a školu pokračovací. Tyto okolnosti přivedly do Zdounek značný počet úředníků a učitelů, kteří vstupovali a pracovali v tomto spolku. Společenský a kulturní život zde byl nulový. Poté vznikaly spolky další , např. Lumír, Beseda občanská, Přítel mládeže a Sokol.Hrávaly občas ochotnické divadlo a pořádaly přednášky.Počátky čtenářsko-knihovního spolku byly velmi těžké a jeho členové museli bojovat s všeobecným nezájmem o kulturu. Spolková místnost byla v hostinci Františka Zamykala. Z jeho akcí se oblibě těšily pouze taneční zábavy.

V roce 1893 byl uspořádán první spolkový ples.Ke konci století prodělal tento spolek krizi. Nový elán do života spolku je spojen s příchodem advokáta Františka Dedka, ředitele školy Josefa Pecníka a soudního adjunkta Jelínka. JUDr. F. Dedek byl člověk vzdělaný a schopný, těšící se ve Zdounkách velké vážnosti a autority. Pracoval ve spolku až do své smrti v roce 1946. Za jeho vedení se pravidelně pořádaly přátelské večery, které byly doplňovány hodnotným kulturním programem, často za spolupráce Lumíra. Pořádal výlety do okolí, které později vedly k ustanovení turistického odboru. V květnu 1903 sehrál spolek své první divadelní představení. Slibná činnost tohoto spolu vydržela velice krátce.

V roce 1910 jej narušila vážná vnitřní krize a také okolnost, že ve Zdounkách vznikaly další spolky, z nichž nejpopulárnější byl Sokol. Měl kolem 100 členů a svou činností přebíral spolku řadu jeho aktivit. Usadil se v hostinci V. Valacha, pořádal pravidelné přednášky, budoval vlastní čítárnu, vlastnil své jeviště a proto často hrál divadla. Po přehodnocení své činnosti se čtenářský spolek rozhodl věnovat se v budoucnu výhradně knihovně a veškerou ostatní činnost ponechat jiným. Prvořadým úkolem spolku byla péče o veřejnou knihovnu a čítárnu. Mezi nejobětavější knihovníky patřili učitelé František Forýtek, Bohumil Miller, František Pastyřík, berní asistent Josef Uhýrek a další. Knihy byly v jedné, později v několika skříních,které se nacházely ve spolkové místnosti. Podle knihovního řádu sloužila knihovna všem, tedy členům i nečlenům. Půjčovalo se v zimních měsících, zdarma, na dobu 1 měsíce, v neděli dopoledne nebo večer a po každé spolkové akci. Už v té době byly potíže při vracení knih.

V době I. světové války nabídl spolek knihy zraněným vojákům v Kroměřížském lazaretu. Pozoruhodnou zvláštností v té době byly tzv. přenosné knihovny. Soubor 30ti knih zapůjčovala spolková knihovna na určitou dobu jiným spolkům. Do roku 1912 se nacházela spolková místnost s knihovnou v obecním hostinci Františka Zamykala. V roce 1929 vyhověla obec žádosti spolku a poskytla mu útulek v obecním domě, dřívějším bytu hostinského V. Valacha. V roce 1937 se obec rozhodla budovu hostince zbourat a ve dvoře postavit budovu novou. Po dobu výstavby byly knihy u mlynáře Josefa Vávry, ale už v září 1938 se spolková knihovna usadila v novém. V roce 1904 navrhl spolek obci, aby se spolková knihovna stala veřejnou. Čtenářský spolek měl financovat nákup knih a obec měla dát místnost, hradit otop a světlo. Návrh byl realizován až v roce 1926. Obec měla také svou knihovnu, daleko skromnější. Např. v roce 1931 čítala spolková knihovna 2485 svazků, zatím co obecní pouze 490. Po okupaci v roce 1939 bylo z knihovny vyřazeno 847 titulů knih. Zásluhou tehdejších knihovníků Antonína Maňáska, Josefa Michalíka a Josefa Hanáka však bylo hodně z nich přes okupaci zachráněno v bytě Žofie Hrňové.




Počítadlo.cz